Náhradní teplota chromatičnosti svítidel + diskuse

Náhradní teplota chromatičnosti svítidel

 

Ing. Jakub Černoch, jednatel Osvětlení Černoch s.r.o.

 

Abstrakt: Příspěvek má za cíl otevřít diskusi na téma volby teploty chromatičnosti svítidel pro veřejné osvětlení.

1       Úvod

 

V současnosti je poměrně rozšířené doporučení k volbě teploty chromatičnosti svítidel veřejného osvětlení v rozsahu 2500 až 3000 K pro oblasti s převážným pohybem pěších uživatelů, pro oblasti se smíšeným provozem pak je doporučována teplota chromatičnosti svítidel 3000-4000K a pouze pro oblasti s vysokou intenzitou dopravy je doporučena teplota chromatičnosti 4000-5000K [1], [2]. Protože jako uživatel osobně preferuji u veřejného osvětlení spíše vyšší teploty chromatičnosti a jako konstruktér svítidel vím, jak obtížné je uspořit každé procento spotřeby, začal jsem se touto otázkou blíže zaobírat a hledat důvody tohoto doporučení. Původně jsem byl přesvědčen, že hlavním důvodem byl Kruithofůvdiagram. Teorie považující světlo s nižší teplotou chromatičnosti za příjemnější při nižší osvětlenosti pochází od holandského fyzika ArieAndrieseKruithofa, který se touto otázkou zabýval v období druhé světové války. Výsledkem jeho práce je velmi známýdiagram:

Nahradni-teplota-chromaticnosti-svitidel+diskuse-1

Obrázek 1 Kruithofův diagram

Tentodiagram je obsažena v mnoha učebnicích a byl léta východiskem k návrhu umělého osvětlení, především s důrazem na volbu světelných zdrojů s nižší teplotou chromatičnosti pro nižší hladiny osvětlení. Postupně se řada autorů pokusila Kruithofovy experimenty a tento diagram ověřit, bohužel se ukázalo, že tato závislost prakticky neexistuje. Výsledkem asi nejdetailnějšího ověření Kruithofových prací a kompilací cca 25 prací věnujících se této problematice [3] je varianta původního diagramu, vypadajícího takto:

Nahradni-teplota-chromaticnosti-svitidel+diskuse-2

Obrázek 2 Revidovaný Kruithofův diagram

Z tohoto diagramu vyplývá, že pod osvětleností 300-500 luxů se jeví jako nekomfortní světlo bez ohledu na jeho náhradní teplotu chromatičnosti. Z práce [3] je zjevné, že velmi důležitá je pro posuzování příjemnosti světla dostatečně dlouhá doba k adaptaci. Revidovaná Kruithofova křivka nám ales volbou teploty chromatičnosti nepomůže.

2       Funkce veřejného osvětlení

 

Pro další pátrání po vhodné teplotě chromatičnosti veřejného osvětlení se vraťme k definici jeho funkce např. dle [4]:

  • Zajistit zrakové podmínky pro řidiče motorových a nemotorových vozidel
  • Zajistit zrakové podmínky pro bezpečný pohyb chodců, zajistit jejich orientaci a vytvořit pocit bezpečí
  • Vytvořit vhodnou noční atmosféru.

Tyto úkoly by mělo veřejné osvětlení zajistit samozřejmě s co nejmenšími náklady. Optimální řešení veřejného osvětlení je průsečíkem řady požadavků, z nichž některé jsou v přímém protikladu. V takových případech je obvyklé, že se jednotlivým požadavkům přidělují určité koeficienty, vyjadřující míru jejich závažnosti, a výsledek je dán součtem těchto koeficientů. Považoval bych za vhodné na toto téma otevřít diskusi na nějakém fóru a případně umožnit i hlasovat o váze jednotlivých požadavků.

Zde se pokusím shrnout jednotlivé argumenty k použití LED s vyšší teplotou chromatičnosti ve veřejném osvětlení. Pro přehlednost jsem je rozdělil na argumenty pro a proti.

3       Argumenty pro vyšší teploty chromatičnosti ve VO

 

3.1      Vyšší měrný výkon

Při návrhu svítidel konstruktéři bojují s fyzikálními zákony o každé procento účinnosti svítidla. U svítidel pro veřejné osvětlení je tato snaha ještě markantnější, protože tato svítidla jsou obvykle nasazena ve velkém počtu a i malý nárůst jejich účinnosti tak přináší velké úspory elektrické energie. Pro srovnání jsem vzal LED jednoho z renomovaných výrobců, firmy Cree, a srovnal dosažitelné měrné výkony COB (Chip on Board) typu CXB2540 pro jednotlivé teploty chromatičnosti a CRI 80:

Teplota chromatičnosti Tok [lm] Měrný výkon [lm/W] Srovnání [%]
6500K 6010 156,9 100
5000K 6010 156,9 100
4000K 5590 146,0 93,0
3000K 5225 136,4 86,9
2700K 5225 136,4 86,9

Tab.1 Srovnání měrného výkonu pro jednotlivé teploty chromatičnosti CXB2540

Z tabulky je zjevné, že volba LED s náhradní teplotou chromatičnosti 5000K a výše přináší úsporu ve spotřebě ve výši 13% ve srovnání s obvykle doporučovanými teplotami chromatičnosti okolo 3000K.

 

3.2      Vyšší podíl modré složky

Světlo s vyšší teplotou chromatičnosti má vyšší podíl modré složky. Jas je v případě veřejného osvětlení vnímán nejčastěji mezopicky, tedy kombinací fotopického a skotopického vidění. Skotopické vidění je mnohem citlivější a jeho maximum citlivosti je na vlnové délce 507 nm, což je blízko maxima modrého spektra LED (okolo 460nm). Pro popis vlastností světelného zdroje z hlediska poměru fotopického a skotopického vidění se používá poměr S/P, což je podíl zářivého toku zhodnoceného přes skotopickou a fotopickou křivku Ukazuje se [5], [6] a [7], že při uvažování citlivosti lidského oka je pro stejný mezopický vnímaný jas u LED s vyšší teplotou chromatičnosti potřeba o 15 až 30% nižší světelný tok oproti návrhu uvažujícím jen s fotopickým jasem. Snížení potřebného světelného toku je výraznější především u komunikací s nižším jasem.

Nahradni-teplota-chromaticnosti-svitidel+diskuse-3

Obrázek 3 Poměrná spektrální citlivost lidského oka a spektrum LED

 

3.3      Vyšší postřeh a soustředění

Naše cirkadiální rytmy jsou řízeny především modrou složkou denní světla, případně modrou složkou umělého osvětlení. Modré světlo blokuje produkci melatoninu, probouzí organizmus a stimuluje jeho aktivitu. Naopak absence modrého světla spouští produkci melatoninu, tělo se dostává do útlumu a připravuje se na spánek. Tento důvod jednoznačně hovoří pro svítidla VO s vyšší teplotou chromatičnosti, protože vyšší postřeh a soustředění jsou při provozu na komunikacích rozhodně žádoucí.

4       Neutrální argumenty k volbě teploty chromatičnosti ve VO

 

4.1      Přijetí uživateli

V literatuře je poměrně velké množství prací, které se zabývají průzkumy spokojenosti s LED osvětlením i v závislosti na jeho teplotě chromatičnosti. Řada průzkumů tvrdí, že lidé akceptují raději světlo s nižší teplotou chromatičnosti, na druhou stranu existuje i řada průzkumů, které ukazují na spokojenost s osvětlením s vysokou teplotou chromatičnosti. Zásadním problémem většiny průzkumů je chybná metodika provedení pokusů, díky níž jsou získané výsledky neprůkazné. Nejčastěji se setkáme s těmito nedostatky:

  • Tázané osoby nejsou dobře seznámeny se smyslem průzkumu
  • Tázané osoby nejsou seznámeny se souvislostmi, které na volbu teploty chromatičnosti navazují
  • Nedostatečný počet tázaných osob
  • Nedostatečná adaptační doba
  • Absence kontrolních testů
  • Nesprávně položené otázky, jen výjimečně zveřejněná metodika hodnocení
  • Literatura, na kterou se články odkazují, neobsahuje téma volby teploty chromatičnosti VO vůbec, případně jen okrajově a rozhodně nepodporuje stanovisko autora článku
  • V souvislosti s revizí Kruithofova diagramu je přinejmenším s podivem, že se na původní diagram stále odvolává řada autorů současných publikací
  • Je poněkud úsměvné, když Američané poučují zbytek světa o správném osvětlení chodníků – těch je v USA asi nejméně z celého světa

5       Argumenty pro nižší teploty chromatičnosti ve VO

 

5.1      Zvyk

Veřejné osvětlení je řadu let zajišťováno především sodíkovými výbojkami s velmi nízkou teplotou chromatičnosti. Je nepochybné, že veřejnost si na tento druh světla zvykla a považuje jej za „normální“, byť je to osvětlení poměrně nekvalitní. Bílé světlo LED je zásadní změnou a lidé jak známo mají tendenci se změnám bránit. V [4] se uvádí jako argument ve prospěch svítidel VO s nižší teplotou chromatičnosti tvrzení, že většina domácností je osvětlena zdroji s teplotou chromatičnosti okolo 2700K a tato teplota chromatičnosti se stává ve večerních hodinách určitým standardem. Při vší úctě k autorům tohoto tvrzení nerozumím, jakou to má souvislost s teplotou chromatičnosti VO. Správně navržené VO nesmí svítit do oken obydlí. A mimo to je dnes nezanedbatelná část našich domácností vybavena LED světelnými zdroji s teplotou chromatičnosti podstatně vyšší. Dále jsem se setkal v literatuře s argumentem, že je nutné používat svítidla s nízkou teplotou chromatičnosti kvůli jejich sousedství se sodíkovými svítidly. Při užití tohoto způsobu uvažování bychom ještě dnes běhali před auty s červeným praporkem a v povinné výbavě by byl košík na koblížky.

 

5.2      Pocit

V diskusích o teplotě chromatičnosti jsem často zaslechl argument, že nižší teplota chromatičnosti vytváří příjemnější atmosféru. Jak ukazuje analýza Kruithofova diagramu, je při pečlivém zkoumání tento argument obtížně obhajitelný. S pocity kohokoliv je velice těžké polemizovat a i já klidně přiznám, že v některých situacích mi nižší teplota chromatičnosti VO přijde vhodnější – například v historických centrech. Primárním úkolem osvětlení je ale zajistit bezpečnost a orientaci pokud možno za nejnižší cenu, nikoliv podmínky pro večerní společenský život na ulicích. Navíc Česká republika není státem, kde by se veřejný život běžně odehrával na ulici kromě nejužších center měst – tam klidně udělejme výjimku. Navíc je nutné zdůraznit, že celkový pocit z osvětlení je dán souhrnem řady a parametrů (oslnění, estetika, umístění).

 

5.3      Astronomie

Je nesporné, že pro astronomy přináší světlo s vyšším podílem modré složky problémy. Světlo kratších vlnových délek se více rozptyluje v atmosféře. Oblast vlnové délky 450 nm je oblastí s malou vlastní září atmosféry a zároveň v blízkosti důležitých emisních a absorpčních spektroskopických čar. Na rozdíl od světla sodíkových výbojek astronomové nejsou schopni modré světlo snadno odfiltrovat, a proto se snaží snížit podíl modré složky ve VO na minimum. Přihlédneme-li ke zvýšeným nákladům na provoz veřejného osvětlení při použití LED s nižší teplotou chromatičnosti (odhadem 20-30%), je otázkou, zda jsou tyto vícenáklady ospravedlnitelné a zda by nebylo vhodnější umístit observatoře do méně osídlených oblastí. Přiznám se, že mě při studiu literatury zarazilo, jak velké množství článků na téma volby nízké teploty chromatičnosti u VO astronomická komunita vyprodukovala.

 

5.4      Blue Hazard

Po několik let byl Blue Hazard neboli modré nebezpečí oblíbeným strašákem mnoha odpůrců LED. Jak se ale postupně ukázalo, modré světlo je pro správné fungování cirkadiálních rytmů nezbytné a úrovně produkované současnými bílými LED nejsou lidskému oku nebezpečné [8]. Úrovně modrého světla u bílých LED nemají vyšší podíl modré složky ve srovnání s ostatními zdroji světla s podobnou teplotou chromatičnosti. I AMA (TheAmericanMedicalAssociation’s) přiznala [5], že jimi uváděné nebezpečí modrého světla bylo přehnané. Přesto se v literatuře stále tvrdošíjně opakuje tvrzení, že modré světlo produkované bílými LED s vyšší teplotou chromatičnosti poškozuje sítnici. Příkladem chybně provedeného pokusu je práce z roku 2014 [9], publikovaná v časopisu Nature. Bílé laboratorní myši byly vystaveny světlu bílých LED s výraznou modrou složkou ze vzdálenosti pouhých 20 cm s osvětleností 750 lx 12 hodin denně po dobu 28 dnů. Tato expozice je mnohonásobně vyšší, než je běžná expozice u těchto zvířat a není proto divu, že u nich po ukončení pokusu bylo nalezeno poškození sítnice. Lze důvodně předpokládat, že při podobné expozici slunečním světlem by bylo nalezeno obdobné poškození sítnice. Tvrdit na základě tohoto pokusu, že modré světlo je nebezpečné, je popřením řady zásad vědeckého zkoumání.

Zatím jediným prokázaným nebezpečím, plynoucím z modré složky světla, je jeho vliv na produkci melatoninu. Proto bychom se měli vyhýbat svítidlům s výraznou modrou složkou světla před a během spánku, to ale není problém veřejného osvětlení. Naopak pro dobrý spánek je vysoce žádoucí vysoká expozice modrého světla během dne. A pokud nežijeme na rovníku, je zjevné, že v zimním období je z hlediska zdraví naopak výhodné, když část dne strávíme v prostředí s umělým osvětlením, které produkuje dostatek modrého světla.

 

5.5      Zvěř a ptactvo

Předmětem rozsáhlých diskusí je vliv LED svítidel s vyšší teplotou chromatičnosti na ptactvo a zvěř. Domnívám se ale, že je tento problém poněkud zveličován. Rozsah kontaktu zvěře a ptactva s pouličním osvětlením je poměrně omezený a přirozené instinkty jim velí se ke spánku ukrýt do temných míst. Větším problémem může být dezorientace díky citlivosti na zcela odlišné vlnové délky světla ve srovnání s lidským okem. Přes četné zmínky o problémech způsobených u zvěře a ptactva modrým nebezpečím se mi nepodařilo najít jedinou relevantní studii na toto téma.

6       Závěr

 

Pro použití LED s vyšší teplotou chromatičnosti ve VO hovoří především možnost snížení spotřeby elektrické energie o 20- 30 %. V situaci, kdy je výdaj za veřejné osvětlení nezanedbatelnou položkou rozpočtu většiny obcí, mi tato úspora přijde poměrně podstatná. Proti použití LED s vyšší teplotou chromatičnosti hovoří kromě problému astronomů jen několik velmi neprůkazných argumentů, často navíc operujících s okrajovými podmínkami. Domnívám se proto, že by na toto téma měla být otevřená širší diskuse a odborné orgány by měly být ve svých kategorických doporučeních prozatím zdrženlivější.

Pokud se najdou zájemci o spolupráci, velmi rád se zúčastním studie na toto téma, uspořádané podle zásad vědecké práce.

Literatura a odkazy

[1]      Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení, Doporučené teploty chromatičnosti veřejného osvětlení ve vztahu k druhu osvětlované komunikace.

[2]      Metodický pokyn MPO

[3]      A Revised Kruithof Graph Based on Empirical Data, Steve Fotios, LEUKOS – The Journal of the Illuminating Engineering Society, Volume 13, 2017

[4]      Světlo a osvětlování, J. Habel, K. Dvořáček, V. Dvořáček, P. Žák, FCC Public 2013

[5]      National Lighting Bureau: AMA Lighting Recommendations are Based on WrongMetric, LED-Professionals.com

[6]      The IES Lighting Handbook, TenthEdition

[7]      Osvětlování komunikací v podmínkách mezopického vidění, David Tomáš, Diplomová práce FEL ČVUT 2015

[8]      OpticalSafetyofLEDssheet, DOE 2013

[9]      WhiteLight–EmittingDiodes (LEDs) atDomestic Lighting Levels and RetinalInjury in a Rat Model, EnvironHealthPerspect, March 2014, Volume 122, Issue 3

 

Odkazy: 32 LET VÝVOJE A VÝROBY OSVĚTLENÍ PRO NÁROČNÉ PRŮMYSLOVÉ VYUŽITÍ

Diskuse

 

eizo@vaclaviceknapsal:

Dobrý den,
jsem moc rád že jsem s vámi mohl navázat osobní kontakt v předchozích dnech na akci ČSO a chtěl bych navázat na přednášku/výzvu která se dotkla problematiky “platnosti” Kruithofova diagramu coby informačního zdroje atd.

Předpokládám že prezentovaná informace ve smylu že “žádný Kruithof-diagram neplatí” se opírala o text S. Fotios: A RevisedKruithofGraphBased on Empirical Data (2016).
/pozn: autor neprezentuje vlastní výzkum, ale “volně interpretuje” necelé 3 desítky prací jiných autorů, kteří se zmíněné problematiky do jisté míry dotkli/

Dokud to mám v čerstvé paměti, tak chci sepsat několik poznatků/ názorů které k tomuto tématu aktuálně vnímám:

1) nikde jsem v uvedeném dokumentu S. Fotiose nezaznamenal zmínku o tom, že by mělo být cílem některé ze studovaných prací platnost Kruithofa VYVRÁTIT či snad že by se to někomu podařilo (i přesto, že se o to nesnažil)
– muj obecný postoj je tedy zhruba v té rovině, že dokud Kruithofneni vyvrácen (či alespoň hodnověrně zpochybněn), neni korektní prohlašovat na vědecké úrovni že “neplatí”.

2) z uvedených technických dat k vyhodnoceným pracem vyplývá, že se data týkají nikoli celé oblasti kterou mapuje Kruithof, ale pouze její dílčí části (kterou považuju za relativně malou ve vztahu k originálu z 1941)
– rozsah CCT:   2.700 – 6.500 K (orig: 1.850 – 8.000 K)
– rozsah osvětlení:   100 – 1.000 lux (orig: 5 – 50.000 lux)
– rozsah CRI:  75 – 85 /pozn: prakticky pouze umělé zdroje s nevyrovnanou spektrální charakteristikou/ (orig: silný podíl CRI 100)

3) dotčené práce zřejmě neřeší problematiku z pohledu “SPODNÍ a HORNÍ” hranice pro vymezení “OPTIMÁLNÍ” oblasti (jako k tomu přistupoval Kruithof), ale dá se uvést, že se pohybují jen v jakýchsi “středních” jasech… a to samozřejmě nedává šance na nalezení zmíněných “hranic” (resp. přechodových pásem) jak jsou popsány Kruithofem

4) styl jakým autor vyhodnotil zhruba 25 prací nepovažuju ani za “vědecký” ani za “seriozní” či “věrohodný”
– typicky se objevuje autorova tendence “negativně ohýbat” výroky jiných autorů, kdy původní výsledek “ČÁSTEČNĚ POTVRZEN” je zde dále interpretován jako “NEPOTVRZEN” (již toto samo o sobě pro mne stačí na jasnou diskvalifikaci autora)
/autor např. neuvádí zda má nějaké vlastní výzkumy/ poznatky v této oblasti a jak korespondují s ostatními/

Muj komentář a názor
a)
 vstupní data z hodnocených prací dohromady pokrývají zhruba 1/6 (resp. 15%) z původní oblasti mapované Kruithofem
– pro účely tohoto vyhodnocení jsem data na obou osách (lux, Kelvin) linearizoval vůči vnímání veličin člověkem (netvrdim že to je superpřesné, ale pro vyjasnění relací zřejmě lepší než nic :-)
– pokud někdo na základě “nepřesvědčivě” zmapované 1/6 oblasti vydává sebevědomá tvrzení o zbylých 85%, tak mi to silně připomíná styl osazenstva vesnické hospody, kde má každý pravdu :-)
– před touto prací S. Fotiose bych případné zájemce o “světlo” důrazně varoval (doporučení případně pro studenty angličtiny a demagogie :-)

b) “revidovaný” výsledek jak ho prezentuje Fotios je tedy konstantní úroveň osvětlení zhruba 500 lux “pro jakoukoli CCT” produkovanou umělými zdroji se značně nevyrovnanou spektrální charakteristikou (CRI ~80), ačkoli testovaná data mají jasně omezený rozsah 2.700 – 6.500 K /pozn: to zároveň představuje “normovanou” spotřební produkci White-LED/.
Prakticky celý tento mapovaný úsek na úrovni 500 lux leží uvnitř “komfortní” oblasti vyznačené v roce 1941 Kruithofem.

Prozaickým nahlédnutím na prezentované informace dostáváme tedy poměrně uklidňující zprávu, že se všichni shodují na tom,  že úroveň 500 lux je zhruba od 3.000 K výše naprosto akceptovatelná či “komfortní” (v rámci platného kontextu zmíněných prací).
Toto jediné smysluplné sdělení uvedené práce je dle mého ve “VÝBORNÉM SOULADU” s Kruithofem, takže celkově to po technické stránce nejsem schopen vnímat než jako “SILNÉ POTVRZENÍ PLATNOSTI KRUITHOFA”.
/pozn: vyjadřuji se pouze k jednomu dokumentu S. Fotiose, jednotlivé jím citované studie jsem nečetl/

c) V návaznosti na debaty ohledně osvětlení “VEŘEJNÉHO PROSTORU” je pro širší okruh diskutujících vhodné připomenout že Kruithof i všechny dotčené studie se týkají jen a pouze “OSVĚTLENÍ INTERIÉRU”.
… a proto také vyzdvihnu větu z vaší prezentace: “Revidovaná Kruithofova kr?ivka nám ale s volbou teploty chromatic?nostinepomu?že.” (sborník ČSO, XXXIII. 2017, str. 26) … k tomu se připojuji a silně podtrhuju! … s dodatkem, že se dá označit jako “přímka” a jinak pro veřejné osvětlení to asi platí dvojnásob.

V příloze připojuju graf pro názornost zde uvedených relací atd., graf je v “nulté” verzi, takže předpokládám jeho další doplnění, korekce atd.

PS: tímto reportem nemám v úmyslu někoho z respondentů napadat či urážet atd., jediné co napadám je obsah dokumentu S. Fotiose

PS2: pokud jsem někomu tuto zprávu zaslal “nevhodně”, tak se omluvám a případně dejte vědět zda mám někoho odebrat (či naopak přidat do seznamu respondentů)

PS3: určitě jsem ještě na pár věcí zapomněl, takže očekávám že se k tomu případně propracujem v následné komunikaci… připouštim také že se v něčem pletu a že se někde vloudí chyba, takže věcná kritika a podněty k opravám atd. jsou vítány

S pozdravem

Radim Václavíček

Nahradni-teplota-chromaticnosti-svitidel+diskuse-4
Kruithof-Revise016_graf_v1.png

 

michal.vik@tul.cz napsal:

Přejeme dobrý večer všem,

nejprve nám dovolte, abychom poděkovali kolegovi Václavíčkovi za tuto diskuzi. Souhlasíme s tím, že jejím účelem není kohokoli urážet. Naopak se domníváme, že tato výměna názorů je velmi užitečná a z našeho pohledu by v případě vašeho souhlasu bylo vhodné podobné diskuze otisknout například v časopise Světlo. Dříve, typicky v anglosaských časopisech byly takovéto diskuze běžné, včetně možnosti autora na připomínky jednotlivých odborníků reagovat.

Z našeho pohledu je konstatování uvedené v příspěvku Ing. Černocha: „Postupně se řada autorů pokusila Kruithofovy experimenty a tento diagram ověřit, bohužel se ukázalo, že tato závislost prakticky neexistuje“ neprokázané. Pokud uvažujeme nad Kruithofovým diagramem z vědeckého hlediska, je nutné si uvědomit si následující skutečnosti. Kruithof ve svém článku uvádí, že meze byly stanoveny s přesností 20-30%. Jinak řečeno samotné meze jsou orientační a “neostré”. To, že tyto meze byly postupem času “absolutizovány” není chybou Kruithofa, ale toho jak byl některými autory interpretován. Pokud pomineme další skutečnost a sice to, že řada literárních zdrojů interpretuje horní oblast nad hranicí “příjemného osvětlení” jako vzhled s nádechem do červena, naproti Kruithofovu vyjádření, že se jedná o oblast nepříjemného osvětlení. Podobně je oblast pod dolní hranicí interpretována jako “do modra”, což je opět v rozporu s Kruithofovým článkem, kde se mluví o zakalení barev pro osvětlení o nižších teplotách chromatičnosti, a o posunu do studena pro vyšší teploty chromatičnosti (což mimochodem není pouze do modra). Navíc je horní mez pro vyšší osvětlenosti extrapolována na základě zkutečnosti, že přímý sluneční svit nebyl shledán jako nepříjemný, resp. nepřirozený. Pokud se podíváme na jednotlivé články, které byly zdrojem pro Fotiusův přehled, je nutné si uvědomit, že velmi často dochází k chybné interpretaci experimentálně zjištěných dat. Jako technici jsme “zvyklí”, že měřené hodnoty mají kardinální charakter, neboli jedná se o struktury s aditivními vlastnostmi a lze na nich uplatňovat obvyklé algebraické operace. V případě vyhodnocování vizuálních posudků jsem nicméně v oblasti psychometriky a měřená data mají maximálně ordinální charakter, pokud nebylo prokázáno, že je možné použít nepřímé testy aditivity. To znamená, že s daty vizuálních experimentů je nutno nakládat jiným způsobem. Toto se bohužel neděje, takže výsledkem je tichý předpoklad normality dat a použití jednoduchých statistických parametrů. Budiž pro nás poučením, že Kruithof si vágnost svých termínů hodnotících kvalitu příslušného osvětlení sám uvědomoval a v příslušném článku uvedl rovněž porovnání podání barev dvou zářivek o různých teplotách chromatičnosti jednou vůči dennímu světlu a jednou vůči teplotnímu zdroji. Použití Ostwaldova atlasu barev se nám jeví s ohledem na exaktní popis charakteristik tohoto atlasu jako inspirativní, přičemž se ve své podstatě jedná o předobraz Rg z TM-30-15.

S pozdravem

Martina a Michal Vikovi

 

eizo@vaclaviceknapsal:

Zdravim pana Vika a všechny respondenty,
stručně potvrzuju příjem zprávy z TUL a jsem velmi potěšen z reakcí které jsem ke svému reportu zatim obdržel (naopak by pro mne bylo špatným znamením kdyby se nikdo neozval)!

Každopádně bych se připojil k tomu vyjádření, že u výzkumů kde se pracuje se “subjektivním vnímáním živých organismů” (sem řadim také člověka :-) je zcela klíčovou záležitostí obezřetná a kritická interpretace. Domnívám se, že u takových prací je účast adekvátních oponentů prakticky “nutnou součástí” publikační fáze, zejména pokud má jít o dokumenty s ambicemi na “celostátní” či “mezinárodní” význam apod.

tech.pozn:
ad “ostré/neostré hranice v grafu
– zmíněný fenomén bych v obecnější rovině připomenul u naprosté většiny grafů v oblasti světla (a dalších nehmotných veličin), zejména u starších grafů
– u značné části hojně využívaných grafů by bylo asi vhodné diváky upozornit, že ta naprosto “ostrá čára” vy značuje “pouze přibližnou” oblast (nebo případně tuto informaci již graficky vyjádřit neostrým přechodem)
– osobně se neustále setkávám s tímto problémem např. u funkce CIE Standard Observer (1931), kde jsou “ostré” křivky definovány asi na 4-6 desetinných míst (super-shodu u živého materiálu těžko můžem očekávat :-)  a praktické studie se celkem dobře shodují na běžném rozptylu reálných pozorovatelů na úrovni 20-30% relativní citlivosti … samozřejmě chápu potřebu průmyslu počítat v tabulkách s nějakými konkrétními čísly, ale zároveň jsem z technických oborů zvyklý na metodiku “tolerancí”, tedy jakési vyjádření “nejistoty” získaného čísla, a to v debatách/článcích okolo světla často postrádám.

S pozdravem
Radim Václavíček

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Cookies help us deliver our services. By using our services, you agree to our use of cookies. More Information